Uniform Resource Name

URN (celým názvem Uniform Resource Name – „jednotné jméno zdroje“). URN používá „urn“ schéma a neřeší dostupnost identifikovaného zdroje. URN spolu s URL tvoří URI.

Funkční požadavky pro URN jsou popsány v internetové normě RFC 1737. URN jsou součástí větší internetové informační architektury, která se skládá z jednotných identifikátorů jmen (URN), jednotný charakteristik zdroje (URC) a jednotných identifikátorů zdroje (URL). Každý z nich má specifický význam:

• URN se používají k identifikaci zdroje,
• URC pro zařazení meta-informace,
• URL pro vyhledání nebo hledání zdrojů.

Internetová norma RFC 2141 („internetová norma URN syntaxe“) říká:

URN mají sloužit jako trvalé lokačně-nezávislé identifikátory zdroje a jsou navrženy tak, aby snadno mapovaly ostatní jmenné prostory do prostorů URN. To znamená, že se jedná o identifikaci zdroje na internetu, která jednoznačně a trvale určí umístění zdroje bez ohledu na doménu nebo server, na kterém je uložen. Proto URN syntaxe poskytuje prostředky pro enkódování znakových dat a to ve formě, kterou mohou poslat existující protokoly nebo být přepsány na většině klávesnic atd.

Stojí za zmínku, že jak je uvedeno v internetové normě RFC 3986,

výraz „jednotný identifikátor jména“ (URN) byl v historii používán pro oba identifikátory (URI) v „urn“ schématu (internetová norma RFC 2141), které musí zůstat globálně jedinečné a trvalé, i když zdroj zanikne nebo je nadále nedostupný a pro každá jiná URI s vlastnostmi jména.